Jak lidé vnímají krajinu, která byla desetiletí spojena s těžbou uhlí a dnes se proměňuje v území s přírodními, rekreačními i vzdělávacími funkcemi?
Jaké další funkce a veřejné zájmy by krajina měla naplňovat?
Co veřejnosti v okolí lomu zatím chybí, nebo naopak co na proměně oceňuje, a za čím se sem lidé chtějí vracet?
I na tyto otázky hledá odpovědi výzkumný tým v dílčím výzkumu zaměřeném na vnímání posttěžební krajiny. Ten v lomu ČSA probíhá od léta 2025, kdy byly veřejnosti zpřístupněny první části území mezi obcí Vysoká Pec a lokalitou „Podjezeří“. Od té doby zde návštěvníci prostřednictvím dotazníkového šetření sdílejí své dojmy, názory na výsledky různých způsobů obnovy krajiny i představy o budoucím využití území. Dosud v dotazníku odpovědělo přes 250 respondentů ve věku 15 až 74 let a každá odpověď pomáhá lépe porozumět tomu, jak veřejnost vnímá vznik nové krajiny po těžbě uhlí.
„Pochopení těchto postojů může být důležitým podkladem pro rozhodování o tom, jak bude toto jedinečné území vypadat za deset, dvacet nebo padesát let. Současně může přispět k přenosu zkušeností do dalších těžebních lokalit v České republice i zahraničí, které v následujících letech čeká podobný proces transformace a postupného otevírání veřejnosti,“ vysvětluje Kateřina Černý Pixová, která projekt GreenMine za FŽP ČZU koordinuje.
Za uplynulý rok se zároveň výrazně proměnily možnosti pohybu v lokalitě díky zpřístupnění dalších úseků cest. Zároveň je ale třeba zdůraznit, že krajina lomu ČSA zdaleka není ve své finální podobě. Stále zde probíhají sanační práce a připravuje se ukončení hornické činnosti i budoucí uspořádání území. Jde tedy stále o aktivní těžební lokalitu, která vyžaduje opatrnost a dodržování pravidel, a to zejména pro pohyb povolený pouze po značených cestách.
Krajina, která vzniká před očima návštěvníků
Jedním z nejzajímavějších zjištění dosavadního dotazníkového šetření je skutečnost, že návštěvníci nejezdí do lomu ČSA pouze obdivovat výsledný stav obnovy krajiny. Naopak, mnohé přitahuje právě možnost sledovat krajinu v její proměně.
Ukazuje se, že veřejnost vnímá lom ČSA nejen jako cíl výletů, ale i jako místo, kde lze sledovat dlouhodobé procesy obnovy krajiny v reálném čase. Právě možnost pozorovat změny v průběhu let patří mezi nejčastější důvody, proč se lidé do území vracejí nebo chtějí vracet. Průběžné výsledky naznačují, že mezi hlavní motivace opakovaných návštěv patří sledování vývoje ploch s přirozenou obnovou, růstu lesů nebo pozvolného plnění vznikajícího jezera. V odpovědích se jako největší lákadla často objevují výhledy na rozsáhlé posttěžební plochy, kontrast mezi stopami těžby a návratem přírody, nově vznikající vodní plochy nebo možnost pozorovat rostliny a živočichy osidlující místa, která ještě nedávno sloužila průmyslové činnosti. Návštěvníci oceňují také klid, otevřený prostor a pocit jedinečnosti této krajiny, která se od běžných rekreačních lokalit výrazně odlišuje.
Rekultivace versus samovolná obnova? Veřejnost spor nevnímá tak ostře
Jedním z témat, kterému se tým FŽP ČZU dlouhodobě věnuje, jsou různé přístupy k obnově krajiny po těžbě. Na části území proběhly v minulosti klasické rekultivace, jinde dostala prostor samovolná ekologická obnova, při níž krajinu postupně osidlují rostliny a živočichové bez intenzivních a celoplošných zásahů člověka. Srovnání těchto přístupů patří mezi důležitá témata výzkumu zaměřeného na biodiverzitu, ekosystémové procesy a mikroklima vznikající krajiny, který v lomu probíhá paralelně s dotazníkovým šetřením.
Výsledky šetření naznačují, že veřejnost nevnímá budoucnost posttěžební krajiny černobíle, ale spíše jako hledání rovnováhy mezi ochranou přírody a různými způsoby využívání krajiny člověkem, které se vzájemně nemusí vylučovat. Z dosavadních odpovědí návštěvníků vyplývá, že rekultivaci a ekologickou obnovu nevnímají jako dva nesmiřitelné, proti sobě stojící tábory. Naopak se zdá, že většina lidí oceňuje pestrost krajiny a přirozeně očekává kombinaci obou přístupů. Část respondentů obdivuje divočejší partie území se spontánním vývojem přírody, velkou terénní členitostí a odkrytými plochami bez vegetace. Jiní dávají přednost krajině s výraznější lidskou péčí, tedy novými lesy, loukami nebo již déle existujícími vodními plochami Marcela a Hedvika.
„Zajímavé je, že vyšší podporu si dlouhodobě drží právě plochy s přirozenou obnovou. Neznamená to však odmítnutí rekultivací – spíše se ukazuje, že návštěvníci oceňují rozmanitou krajinu, v níž mají své místo jak plochy vzniklé cílenou rekultivací, tak území ponechaná spontánnímu vývoji,“ prozradila Markéta Seidelová, která se v rámci projektu v lomu ČSA zabývá biomonitoringem sukcesních ploch i vnímáním krajiny lidmi.
Význam vody roste
Výrazným tématem dotazníku je také voda. Návštěvníky zajímají stávající i budoucí vodní plochy, vznikající tůně, mokřady a samozřejmě i budoucí jezero, které bude v následujících desetiletích formovat charakter celého území.
Voda přitom není návštěvníky vnímána pouze jako prostor pro rekreaci. Odpovědi ukazují, že si lidé stále více uvědomují nutnost zadržování vody v krajině a její význam pro podporu biodiverzity nebo zmírňování dopadů sucha. Také proto v některých částech chráněného území probíhají opatření zaměřená na podporu vodního režimu a zvýšení rozmanitosti stanovišť. Jejich cílem je podpořit vznik pestrého souboru stanovišť, které budou lépe odolávat budoucím změnám klimatu a zároveň nabídnou prostor řadě specializovaných druhů rostlin a živočichů.
Národní přírodní památka jako součást budoucí krajiny
Důležitou součástí území je Národní přírodní památka (NPP) Lom ČSA. Její vznik představuje významný milník v ochraně přírodně cenných částí lokality. Vyhlášení není založeno pouze na ochraně jednotlivých druhů rostlin a živočichů, ale především na ochraně jedinečné mozaiky stanovišť vznikajících během přirozené obnovy krajiny po těžbě, jež vytváří mimořádně pestré podmínky pro stovky vzácných druhů.
Méně známou skutečností je, že část území NPP byla v minulosti technicky upravena ještě předtím, než se podařilo dospět k rozhodnutí o ochraně lokality. V posledních měsících proto probíhají opatření zaměřená na zvýšení geodiverzity a podporu přirozených procesů. Například vytváření tůní a dalších drobných terénních prvků zvyšujících rozmanitost stanovišť. Vznikají tak další hnízdiště pro ptáky, úkryty pro plazy či mělčiny pro rozmnožování obojživelníků. Na některých místech je sledován efekt strhávání drnu s třtinou křovištní, díky čemuž dočasně holý substrát slouží jako vhodné stanoviště pro řadu cenných bezobratlých. Do budoucna by toto chráněné území mělo přejít do správy Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK), která bude hrát důležitou roli při péči o nejcennější partie vznikající krajiny, včetně budoucího jezera ve zbytkové jámě lomu.
Výzkum ve virtuální realitě pomáhá plánovat budoucnost
Odborníci z FŽP sledují nejen ekologické procesy a hydrologii. Stejně důležité je porozumět tomu, jak lidé proměnu území vnímají. V letech 2024 a 2025 proběhlo několik výzkumů preferencí s využitím virtuální reality, ve které lze dobře modelovat minulost i budoucnost, porovnávat výsledky různých přístupů k obnově vybrané lokality a hodnotit úspěch obnovy téměř na vlastní kůži. Názory návštěvníků poskytují cennou zpětnou vazbu pro plánování budoucího využití krajiny; ukazují, které hodnoty jsou pro veřejnost důležité, jaké části území lidi přitahují a jaká očekávání mají od zdejší krajiny po úplném ukončení hornické činnosti.
„Průběžné výsledky naznačují, že návštěvníci nevnímají posttěžební krajinu pouze jako prostor pro rekreaci. Velký význam přikládají také ochraně přírody, vodním prvkům a zachování jedinečnosti území. Nejpozitivněji je hodnocena krajina bez technických rekultivací, vzniklá sukcesí, avšak s dobrou návštěvnickou infrastrukturou,“ shrnuje výsledky Gleb Tuguschev, doktorand na FŽP.
Mapa, video i nově značené trasy
Součástí projektu GreenMine je i snaha zpřístupnit proměňující se krajinu veřejnosti srozumitelným a bezpečným způsobem. Díky Hospodářské a sociální radě Ústeckého kraje (HSR ÚK) je návštěvníkům k dispozici aktualizovaná mapa přístupných tras a nové značení přímo v terénu.
V minulém roce řada návštěvníků lomu ČSA kritizovala nedostatečné značení tras. Tuto zpětnou vazbu jsme předali těžební společnosti a zároveň jsme vytvořili videoprůvodce představující zajímavosti na trase mezi Vysokou Pecí, Černicemi a zámkem Jezeří. „Snad to pomůže k lepší orientaci při plánování výletů do lomu,“ doplňuje Dominika Machová, studentka FŽP, která v lomu ČSA pracuje na své diplomové práci věnované právě odezvě návštěvníků.
Přijďte se podívat a podělte se o svůj názor
Lom ČSA je živou učebnicí. Během posledních měsíců zde proběhla letní škola FŽP ČZU, během které měli studenti několika studijních programů možnost přímo v terénu sledovat hned několik věcí:
- realizační práce spojené s dotvářením stanovišť v Národní přírodní památce Lom ČSA,
- pokračující proměnu krajiny po ukončení těžby,
- sanace na dně jámy a plnící se jezero.
Následovalo také zpřístupnění opravené cesty propojující Vysokou Pec s Černicemi a Den otevřených dveří pro veřejnost. I účastníci těchto odborně vedených exkurzí přispívali do probíhajícího výzkumu prostřednictvím dotazníku.
„Z výsledků je patrné, že veřejnost nevnímá lom ČSA pouze jako bývalou těžebnu. Stále častěji jej chápe jako prostor, kde se rozhoduje o budoucí podobě krajiny severních Čech. Krajiny, která bude muset hledat rovnováhu mezi ochranou přírody, rekreací a vzděláváním na jedné straně a novými ekonomickými aktivitami, pracovními příležitostmi a produkčním využitím území na straně druhé. Budoucnost regionu totiž nebude záviset pouze na kvalitním a udržitelném životním prostředí, ale také na schopnosti vytvářet podmínky pro práci, podnikání a dlouhodobý rozvoj místních komunit,“ shrnuje Markéta Seidelová, která výzkum s veřejností vede.
